Jednota v Kristovi

https://pravdavlaske.sk/wp-content/uploads/2022/10/Charles-H-Spurgeon-Jednota-v-Kristu-320kbps.mp3 Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. Jan 17:20-21 Už několik let dostávám text na kázání pro první neděli v roce od jednoho ctihodného duchovního z fary na okraji našeho města. Díky milostivé prozřetelnosti mi tento bratr se svými pozdravy poslal tyto dva verše, abych je kázal. Doufám, že tak, jak si už několik let užíváme pravé společenství ducha ve věcech ohledně našeho Pána, tak i nadále budeme společně pokračovat ve svaté práci, dokud si nás Pán neodvolá k sobě. Tato procítěná a dojemná modlitba našeho Mistra, zapsaná v této kapitole, nám odhaluje nejhlubší části jeho srdce. Byl v Gethsemane a přetékal vášní. Stál jako oběť před oltářem, kde už je připravené dřevo na oheň, který ji má strávit. Pozvedal oči k nebi a s pravou synovskou láskou hleděl na Otcův trůn. A v plné důvěře v Boží sílu na moment odhlédl od svárů a rozbrojů ke krvi, kterou se chystal prolít. Žádal to, čím přetékalo jeho srdce. Otevřel svá ústa dokořán, aby je Bůh mohl naplnit modlitbou. Rozumím tomu tak, že tato modlitba nebyla jen poslední přání našeho Spasitele, ale zároveň i model modlitby, která od něj neustále stoupala k nebeskému trůnu. Modlil se dvěma způsoby: v bolestech a slzách odevzdával své skromné pozemské tělo, a zároveň se přimlouval s autoritou svého trůnu slávy. Přesto byla jeho prosba v obou případech stejná to po čem toužil zde na zemi, bylo stejné jako to, po čem toužila jeho duše ve slávě nebes. Milovaní, je to velká věc, že Spasitel ve svých posledních hodinách netoužil jen po spasení svých lidí, ale i po jejich jednotě aby spasení lidé byli sjednoceni. Nestačilo mu jen, aby každá ovce byla zachráněna z vlčích spárů, ale chtěl shromáždit všechny své ovečky do jednoho stáda pod svou ochranu. Nespokojil se s tím, že by každý úd jeho těla byl samostatně spasen skrze jeho oběť, ale chtěl z těch údů sestavit nádherné tělo. Fakt, že jednota byla i v té nejstrašnější zkoušce tak blízká srdci našeho Spasitele, ukazuje, že je to něco velmi cenného. A právě o této jednotě budu dnes mluvit. Nejprve budu mluvit o vytoužené jednotě. Za druhé o nezbytné práci, ke které byli vyvolení shromážděni. Za třetí o modlitbě. Za čtvrté o výsledku, který je očekáván. A konečně za páté o otázce, která s tím vyvstává. I. Tedy za prvé Vytoužená jednota. Tato Spasitelova slova byla překroucena, aby vyhovovala světu plnému podvodů. Kazatelé upadli do spánku, což je u nich běžné. A když spali, tak se jim zdál sen založený na liteře Pánových slov, ze kterých vynechali duchovní význam. Sami na sobě potvrdili, tak jako tisíce jiných, že litera zabíjí a pouze Duch dává život. Takže jak upadli do spánku, tak snili o velké konfederaci, které předsedá mnoho služebníků, nad kterými jsou nadřízení, nad kterými jsou další nadřízení a tak dále, až po nejvyšší viditelnou hlavu, kterou musí být buďto osoba, nebo koncil. Tato konfederace je tak ohromná, že v sobě zahrnuje celá království a národy a stává se tak mocnou, že ovlivňuje politiku, řídí vlády a dokonce shromažďuje a vysílá armády. Jistě, Mistrovo učení “Mé království není z tohoto světa”(Jan 18:36) muselo občas v tom snu způsobit noční můru, ale snili dál. A co hůř, oni ten sen proměnili v realitu, a to tehdy, když byli vyznavači Krista úplně sami ve Vatikánu a hleděli na všechny světové strany, jak jedno sjednocené tělo pokrylo celou Evropu. A co bylo výsledkem? Uvěřil svět, že Krista poslal Bůh? Ne, svět byl přesvědčen o pravém opaku. Svět byl přesvědčen, že Bůh nemá nic společného s tou zdrcující, tyranskou, podezřívavou a ignorantskou věcí, která si říká křesťanství. Z přemýšlejících lidí se stali bezvěrci a bylo opravdu těžké najít kdekoliv na světě upřímného a inteligentního věřícího. Všichni služebníci byli jako jeden, ale svět neuvěřil. Ve skutečnosti, toto nebyla ta jednota, o které Ježíš tolik mluvil. Nikdy nebylo jeho záměrem ustanovit tělo, které si bude říkat církev a bude všude vládnout nad lidskými dušemi, a bude zahrnovat do svých řad krále, prince a státníky, kteří jsou světští, bezbožní, plní hněvu, lascivní a zlí. Kristus nikdy nechtěl skrze svědomí lidi svázat v uniformitu, aby ta ďábelská mašinérie, až bude dotažená k dokonalosti, pracovala s tou největší možnou razancí. Místo toho aby pracovala na tom, aby svět uvěřil, že Ježíše poslal Bůh, tak přinesla to, že svět nevěřil vůbec ničemu a z lidí se stali nemorální a v jádru prohnilí bezvěrci. Tento systém musel být omezen, jako obyčejná obtíž a něco lepšího muselo být přivedeno na svět, aby to obnovilo moralitu. A přesto lidé dále sní tento sen a to i někteří dobří lidé. Puritáni poté, co byli v Anglii pronásledováni a zavíráni do vězení, utekli do Nové Anglie a hned jak vystoupili na břeh, tak začali říkat: “Musíme být jednotní, nesmí nastat žádné schizma.” A vytáhli velký bič na záda Kvakerů a těsná pouta na zápěstí Baptistů, protože tito lidé se nějakým způsobem nepodřídili jejich představě, ale měli svou vlastní hlavu a báli se Boha víc než lidí. V dnešní době sní Dr. Pusey o sjednocení anglikánské a pravoslavné církve a poté by se možná přidala i římská církev a znovu by byli jednotní. Ale je to pouhý sen! Pouhá chiméra hodné, ale popletené mysli. Pokud by se to někdy stalo, tak by se brzy zjistilo, že je to jako otrávený strom, k jehož kořeni by přiložil sekeru každý upřímný člověk. Ale co náš Spasitel myslel tím: “aby všichni byli jedno jako ty, Otče ve mně a já v tobě”? (Jan 17:21) Musíme jít na začátek. Jaké byly prvky té jednoty, po které Kristus tak úzkostlivě toužil? Odpověď najdeme hned v této kapitole. Tato jednota měla být sestavena z lidí, kteří jsou zde označeni jako “všichni” “aby všichni byli jedno”(Jan 17:21) Prohlédněte si tu kapitolu, a zjistíte kteří všichni. “aby všem, těm, které jsi mi dal, dal věčný život”(Jan 17:2) Tato jednota je tedy složena z lidí, které Otec zvláštním způsobem dal Ježíši. Ne tedy ze všech lidí z každé země, oblasti a města, ale z lidí, kteří kromě obyčejného života, který mají všichni, dostali i život věčný. Speciální osoby, které probudil Duch Svatý a byly přivedeny do živého vztahu s Ježíšem. Dále, v šestém verši, jsou popsáni jako lidé, kterým bylo zjeveno Boží jméno. Jako ti, kteří viděli co jiní nikdy neviděli, pohlédli na to, co jiní neznají. Jak dále říká tento verš, jsou to lidé, kteří byli dáni ze světa vyvolení, oddělení od masy obyčejných. Ne tedy ta masa, ne království, státy, nebo říše, ale vybrané osoby. Jsou to lidé, kteří byli vyučováni a naučili se neobyčejné věci “Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe.”(Jan 17:7) A oni se učili dobře, protože dále se píše: “neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel a uvěřili, že jsi mě poslal ty.”(Jan 17:8) V devátém verši jsou popsáni, jako ti, za které se Kristus modlí, a to ve smyslu, ve kterém se vůbec nemodlí za svět. Podle desátého verše jsou to lidé, ve kterých je Bůh oslaven ve kterých září Ježíšovo jméno až oči přecházejí. Prohledejte celou kapitolu a zjistíte, že ta jednota, kterou Pán zamýšlel, je složená z vyvolených lidí, které vede Duch Svatý, aby věřili Ježíši Kristu. Duchovní lidé, kteří žijí v duchovním světě, cení si duchovní věci a formují duchovní společenství a království, které neskončí s tímto světem. To je to tajemství. Tělesní lidé slyší, že Ježíš má mít perlovou korunu, tak hledají perly v mušlích, snaží se je různě pospojovat a vytváří a vytváří divné věci! Ježíš ale nebude mít jednotu mušlí, ne, mušle budou zahozeny jako bezcenné. Pouze klenoty budou pospojovány. Jednou se proslechlo, že král bude nosit korunu z čistého zlata. Lidé okamžitě přinesli obrovské cihly a začali vyrábět korunu z kamení, hlíny, suti a vůbec všeho možného. Ale to je špatně, král nebude nosit takovou korunu. On to zlato přečistí, roztaví kamení a koruna bude jen z čistého zlata, ne z materiálů se kterými bývá zlato pod zemí. Z čeho je tedy složená jediná Boží církev? Z anglikánské církve, kongregační jednoty, Welšké konference a Baptistů? Rozhodně ne! Takže nejsou Anglikáni a Baptisté součástí Kristovy církve? Ne, není možné aby tato nerafinovaná a špinavá uskupení byla součástí jednoty, za kterou se Pán modlil. Ale jsou věřící v Anglikánské církvi, kteří jsou součástí těla Kristova, a takoví jsou ve všech křesťanských denominacích. A mnozí nepatří do žádné viditelné církve a jsou v Kristu a tím pádem v té velké jednotě. Anglikánská církev není součást Kristova těla, ani žádná podobná denominace, duchovní jednota je tvořena duchovními lidmi Oddělenými, vyvolenými, očištěnými od těch mas, se kterými byli dříve sjednoceni. Možná mluvím až příliš troufale a někteří mě nepochopí, ale myslím to vážně, že nemůžete vzít žádnou viditelnou církev, jakkoliv čistou, a říci že tak jak je celá patří do duchovní jednoty, za kterou se Ježíš modlil. V těch viditelných církvích je určitý počet vyvolených a ti patří do Kristova těla, ale jejich spoluslužebníci, pokud nejsou obrácení, nepatří do té záhadné jednoty. Kristovo tělo není sestaveno z denominací, sborů, nebo křesťanských společenství. Je sestaveno ze svatých, které Bůh vyvolil ještě před založením světa, vykoupených krví, povolaných Duchem Svatým a sjednocených s Ježíšem. Ale nyní pojďme dál, jaké pouto drží tyto sjednocené lidi pohromadě? Krom jiného je to fakt, že mají stejný původ. Každý člověk, který je účastníkem věčného života, vyšel od věčného Otce. Duch Boží naplnil všechny věřící. Nezáleží na tom, že Luther se vůbec nepodobal Kalvínovi. Luther byl učiněn novým stvořením v Kristu Ježíši stejným Bohem, který stvořil Kalvína. Nezáleží na tom, že Juan de Valdes se tou dobou schovával u Španělského dvora a sotva kdo ho považoval za věřícího, ale když se podíváme na jeho spisy, najdeme že jeho knihu “100 úvah” vdechl stejný duch jako Kalvínovu “Zpráva a vysvětlení náboženství křesťanského”, nebo Lutherovu “O zotročené vůli”. V každém tom autorovi nalézáme stejný život všichni byli probuzeni stejným Duchem a žili ze stejné síly, a přesto že to ani nevěděli, byli jednotní. Navíc všichni opravdoví věřící jsou podporováni stejnou silou. Ten život, díky kterému jsou modlitby dnešních věřících živé, je stejný život, který probouzel modlitby lidí před dvěma tisíci lety. A pokud tento svět vydrží ještě dalších tisíc let, tak ten stejný Duch, který tou dobou povede lidi k pokání, je ten stejný Duch, který nás vede k pokoře před Bohem. Navíc, všichni věřící mají stejné zaměření a cíl. Každý svatý je vystřelen ze stejného luku a spěchá ke stejnému cíli. Možná že v tom člověku není mnoho věcí z Božího charakteru, naopak je v něm mnoho lidské nejistoty, nečistoty a zkaženosti, ale přesto ten vnitřní Duch, kterého do něj vložil Bůh, ho nutí ke stejné perfektní svatosti a mezitím hledá, jak oslavit Boha. A především Duch Svatý, který je v každém věřícím, je pravý zdroj jednoty. Křesťané, kteří v naší zemi žili před sto lety byli kuriózní, zvláštní a podivní úplně jiní, než jejich dnešní bratři. Ale když si s nimi promluvíme skrze jejich spisy a písně, tak zjistíme pokud jsme Boží lidé že jsme s nimi na stejné lodi. Přestože vyjadřování se může lišit, tak stejný Boží Duch pracoval na stejném díle milosti, dával lidem stejné ctnosti, stejnou dokonalost, a tak všem svatým dokazuje, že jsou příslušníci stejného kmene. Když potkám kdekoliv na světě angličana, tak poznám, že je na něm něco povědomého, má nějaké specifické vlastnosti, nebo něco jiného, co prozradí jeho národnost. A stejně tak, kdybych se vrátil o pět set let a potkal křesťana v době temna, tak by ho prozradila jeho řeč, a kdyby moje duše byla přenesena sto let dopředu, tak přesto, že křesťanství bude mít možná navenek jiné vystupování, tak stejně poznám, kdo je křesťan, stejně poznám jejich znamení, bude tam něco, co mi ukáže že jsem narazil na dědice nebes, ano, že je to jeden ze svatých, kteří patří živému Bohu. Je to úplně jiné pouto, než jsou ta, kterými se snaží lidé spojit zde na zemi. Zvenku na sebe nasadí popruhy, zavážou mnoho uzlů a jsou jimi obtíženi. Ale Bůh nám do nitra vkládá věčný život a my neseme ta svatá pouta lásky s lehkostí. Když vezmete končetiny z mrtvoly a svážete je dohromady, a pak když to pošlete na cestu a vůz zadrncá, tak nohy uklouznou ze svého místa a ruce se vykloubí. Ale když pošlete živého člověka, a můžete ho poslat kam budete chtít, tak jeho vazy zabrání tomu, aby se rozpadl na kusy. Ve všech skutečně vyvolených Božích dětech, které jsou povolané, vybrané a věrné, je pouto podivuhodné lásky, které je všechny drží, takže jsou jednotní, a musí být jednotní, protože Duch Svatý je ten kdo je sjednocuje. Existují různá znamení, která dokazují jednotu a potvrzují, že Boží lidé jsou jedno. Slyšíme mnoho naříkání nad našimi rozdíly. Možná že jsou nějaké rozdíly mezi církevními denominacemi, ale v té celosvětové duchovní církvi živého Boha skutečně žádné takové rozdíly nenalézám. Vskutku, znamení jednoty jsou zde mnohem výraznější, než znamení rozdílnosti. Ale která to jsou? Zaprvé, je to jednotný pohled na všechny důležité záležitosti. Když mluvím s duchovním člověkem, tak nezáleží na tom, jak sám sebe nazývá, když přijde řeč na témata hříchu, odpuštění, Krista, Ducha Svatého, nebo jiná taková témata, tak se shodneme. Mluvíme o našem požehnaném Pánu. Ten můj přítel říká, že Ježíš je nádherný, a to samé tvrdím i já. Říká, že se spoléhá pouze na drahou Kristovu krev, ani já nemám nic jiného, na co bych spoléhal. Říkám, že jsem jen ubohé slabé stvoření, a on vyznává to samé. Na krátký čas zůstávám v jeho domě a když se modlíme u večeře, tak tak ani nepoznáte kdo se modlil, jestli kalvinista, nebo arminián, tak jsou naše modlitby podobné. A když vytáhneme zpěvník, tak pokud je z Wesley, tak vybere píseň “Ježíši, lásko mé duše” a já budu zpívat s ním, a druhý den ráno já zas vyberu “Skálo věků”. Pokud je v nás Duch Boží, tak se shodneme na všech podstatných věcech. Řekl bych, že opravdoví svatí se ve svém úsudku shodnou na devadesáti devíti věcech ze sta. Ve složitých otázkách, tak jak si odpovídají lidská slova, tak si odpovídají i srdce. Když řešíte složité otázky, tak opusťte slova a zaměřte se na ducha, rozbijte skořápku a pusťte se do samotného jádra duchovní pravdy a zjistíte, že shoda mezi pravými křesťany, je něco nádherného. Nejzřetejněji je tato jednota vidět na jednotě srdce. Říká se, že křesťané se navzájem nemilují. Bylo by mi velmi líto, pokud by to byla pravda, ale silně o tom pochybuji, protože si myslím, že ti, kdo se navzájem nemilují, nejsou křesťané. Kde je Duch Boží, tam musí být i láska. Pokud u někoho poznám, že je to můj bratr v Kristu, tak mi Boží láska už nikdy nedovolí o něm uvažovat, jako o cizinci, ale jen jako o spoluobčanu nebeského království. Nenávidím katolicizmus, stejně jako má duše nenávidí Satana, ale miluji George Herberta, přesto, že je to katolík. Nenávidím jeho katolicizmus, ale jeho samotného miluji z celé své duše, a mé srdce je stejně vřelé ke všem, kdo jsou jako on. Když najdu kohokoliv, kdo miluje mého Pána Ježíše Krista stejně jako George Herbert, tak se neptám, jestli ho mám milovat, nebo ne. Nemůžu jinak. Dokud miluji Ježíše, tak nemohu přestat milovat lidi, kteří ho také milují. Pak je tu Gerge Fox, je to quaker a dost zvláštní člověk, všude kam přijde, dělá hluk a rozruch, ale miluji ho z celé své duše, protože má ohromný respekt před Bohem a silnou lásku k duchovním věcem. Jakto, že si nemohu pomoci a musím milovat George Herberta i George Foxe, i když představují v některých věcech úplné protiklady? Protože oba milují Pána. Pokud milujete Krista, tak vás zapřísahám, abyste si nevybírali jen někoho z jeho lidí. Můžete nenávidět škebli, ve které je perla, nebo rudu, která obsahuje zlato, ale to opravdové zlato a perly obmyté krví, musíte mít v úctě. Duchovního člověka musíte milovat, ať už ho najdete kdekoliv. Taková láska je mezi Božím lidem, a pokud někdo tvrdí opak, tak se obávám je není způsobilý k tomu, aby soudil. Pokud narazím na člověka, ve kterém je Duch Boží, tak ho musím milovat, a pokud ho nemiluji, tak tím jen dokazuji, že vůbec nejsem v jednotě. Jednota úsudku, jednota zkušeností a jednota srdce jsou jedny z důkazů té univerzální jednoty v Kristu, ale pokud byste chtěli jednoduchý a jasný důkaz, tak se podívejte na jednotu v modlitbě. Ó, jak malé jsou tam rozdíly. Dobře vyučení věřící přistupují k trůnu milosti stejným způsobem, ať už je forma modlitby v jejich společenství jakákoliv. Stejné je to s chválou. Ve chvalách stojíme všichni jako jeden muž a naše hudba se ve sladkých tónech nese před Boží trůn. Mlovaní, jsem jedno v činech. Praví křesťané po celém světě pracují na stejném díle. Pohleďte, zde je bratr, který káže, a je mi úplně jedno, že má oblečený třeba bílý hábit, pokud je to opravdový křesťan, tak káže ukřižovaného Krista. A zde jsem já, a možná si vůbec nejsme podobní, protože já na sobě nemám to bílé prostěradlo, ale stejně kážu ukřižovaného Krista. Když se podíváte na práci křesťanů, tak je v každém případě stejná je to vyzdvihování Kristova kříže. Říkáte: “Ale ve světě je mnoho křesťanů, kteří učí to, nebo ono, nebo támhleto.” O nich já ale nemluvím. Nemluvím o jejich církevních majetcích. Nemluvím o těch, kteří se k církvi pouze přilepili. Mluvím o vyvolených, vzácných lidech, o těch, kteří mají na prvním místě Krista. Jejich motivy a činy jsou stejné, a je mezi nimi pravá jednota, která je naplněním Pánovy modlitby. On nežádal nadarmo, co žádal, to dostal, takže ti, kdo jsou vskutku jeho, jsou jednotní a vždycky budou. Možná si říkáte: “Ale já tu jednotu nevidím.” Odpovím vám, že důvodem může být nedostatek informací. Jednou jsem viděl, jak se staví veliká budova. Vím, že mi do toho nic není, ale lámal jsem si hlavu nad tím, jak bude vypadat štít té budovy. Zdálo se, že bude dost podivný. Nikdy jsem neviděl nákres té budovy, takže mi mohlo uniknout, že do toho místa přijde hlavní věž, nebo něco takového, díky čemu bude ten štít symetrický. Věděl jsem, že ta budova bude nakonec harmonická, protože její architekt měl určitě v mysli jednotu, kterou jsem nechápal. Vy ani já nemáme ty nezbytné informace, abychom věděli, jak má celá církev vypadat. Jednotu církve nám dnes není dáno vidět nemyslete si, že ano. Ten plán ještě není provedený. Bůh zde staví, a vy vidíte zatím jen základy. O kus dál, kámen, který patří na vrchol stavby, ještě není připravený, a my pro něj nemáme pochopení. Měl by nám Pán odhalit své plány? Je snad ten Nejvyšší Architekt zavázán nás vzít do svého studia a ukázat nám své skryté plány a motivy? Určitě ne. Počkejte a uvidíte, až Boží plán vyjde najevo, že všechna ta rozmanitost a rozdíly mezi duchovně založenými lidmi jsou různé části jednoho celku, a pak s celým užaslým světem poznáte, že Ježíše Krista poslal Bůh. Jednou jsem byl ve velké továrně. Bylo tam ozubené kolo, které se točilo a nemělo ani ponětí o ostatních kolech. Bylo tam také kolo, které se točilo obráceně. Bylo tam mnoho různých součástek a ukazatelů. Říkal jsem si: “Vypadá to jako pořádný zmatek”. Ano, já nerozumím strojnictví. Stejně tak, když přijdu do Boží církve a podívám se duchovníma očima, tak vidím krásnou harmonii, ale když se podívám vlastníma očima, tak ji nevidím, a ani ji neuvidím, dokud Pán nepřijde. Další důvod, proč zatím nevidíme jednotu, může být neopracovanost materiálů. Podívejte se támhle na kameny a stromy. Pochopitelně na nich nevidím žádnou jednotu. Ale až ty stromy budou nařezány na prkna a kameny opracovány na kvádry, pak je možná začnete vnímat jako celek. Žádný ze stavebních kamenů Boží církve zatím není perfektně opracovaný a vyleštěný. Nebudeme dokonale jednotní, dokud nejsme posvěceni. Kristova jednota je jednota svatých, ne nesvatých, a jak nás Pán víc a víc připravuje pro naši pozici, tak víc a víc vidíme výslednou jednotu církve. Možná bych měl ještě podotknout, že jednotu církve nevidíme, protože sami nevidíme nic. Je to tvrdý výrok? Kdo ho snese? Jsou tisíce služebníků, kteří nic nevidí. Nepředpokládejte drazí přátelé, že vlastníma očima uvidíte jednotu. Nikdy! “Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.” (1. kor 2:14) Nejprve musíte mít duchovní oči, abyste ji mohli spatřit. Mnozí říkají, že žádná jednota neexistuje. Nic nevidí a jejich srdce nic necítí. Sami totiž nejsou v Kristu, Jejich srdce nikdy nepoznalo, jaké to je cítit duchovní život. Jak by mohli chápat něco, do čeho nikdy nevstoupili? Podívejte se, co udělá tělesné smýšlení s Ježíšovým učením. Kristus učí své následovníky, že musí jíst jeho maso a pít jeho krev. Tělesná mysl říká: “Ano, vím co to znamená” a jde pro krajíc chleba a kalich vína. Duchovní člověk pláče nad takovou ignorancí. Ježíš řekl: “aby všichni byli jedno jako ty, ve mně a já v tobě” (Jan 17:21) “Já vím co to znamená” říká tělesná mysl “všichni musí uctívat stejným způsobem a používat stejné obřady.” To je vše, co o tom ví. Zmateně zaměňuje vnější projevy s těmi vnitřními, a míjí tak Pánův záměr. Ale milovaní, vy to zvládnete lépe. Věřím, že právě v tento moment v srdci cítíte, že praví svatí živého Boha jsou jedno, a že rozpoznáváte a objevujete tuto jednotu tak, jak se přibližujete Kristu a jste utvářeni do jeho obrazu a jste formováni pro pozici, kterou máte zaujmout. Profesor Owen umí vzít zvířecí kost a z té jedné kosti usoudit, jak vypadala struktura celého zvířete. Stejně tak i my, kdybychom ovládali duchovní anatomii, tak jak ji budeme ovládat v nebi, tak bychom podle jediného křesťana mohli usoudit, jak vypadá celá Boží církev. A nebyla by podobná té šelmě, která si dnes říká církev Ježíše Krista, a není o nic lepší než Antikrist. Podobala by se samotnému Kristu, jehož těla jsme součástí. II. Už mluvím příliš dlouho o jednotě a nezbývá mi moc času na další body, takže je pouze stručně nastíním. Druhý bod je: Práce, která musí být udělána, než bude možné té jednoty dosáhnout. Je mnoho vyvolených, kteří ještě neuvěřili v Ježíše Krista a církev nebude kompletní, dokud nebudou spaseni. To ukazuje na práci, která musí být vykonána určitými nástroji. To, aby vyvolení uvěřili, je práce Boží milosti, ale oni uvěří skrze zvěst. Bratři, pokud si vážíte jednoty Kristovy církve, tak hledejte jeho ztracené ovečky a zbloudilé duše. Pokud se ptáte, jaká to má být zvěst, tak odpověď naleznete v našem dnešním textu je to zvěst o Kristu, aby v něho uvěřili. Každá duše, která uvěří v Krista je přidána do té velké jednoty, a církev nikdy neuvidíme celou, dokud bude zbývat byť jen jedna nespasená duše, za kterou Ježíš zaplatil svou krví. Jděte a učte jeho Slovo! Hlásejte o milosti, tak jak vás k tomu vyzbrojil. Vyzdvihněte Krista lidem před oči, a stanete se nástrojem v Boží ruce, kterým přivádí lid k víře. A tak bude církev zbudována a sjednocena. Je to práce na začátek roku a je to práce na konec roku. Neseďte a nepřemýšlejte, jak nechat svou denominaci splynout s ostatními. Zvedni se, jdi a: “Vypravuj jim o svém Pánu napiš jim v srdce tu zvěst.” Protože to je Boží způsob, jakým vás použije, aby završil jednotu své církve. Dokud ti lidé nebudou zachráněni, tak církev nebude dokonalá. Toto je nádherný verš: “Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.” Říká, že svatí v nebi nebudou dokonalí, dokud se k nim nepřipojíme. Cože?! Jak je to možné? Tak je to v Písmu byli by jen část těla, a ne celé tělo. Stádo není dokonalé, dokud se k němu nepřipojí všechny ovečky. Mávají na nás z cimbuří nebeských hradeb a volají: “Pojďte sem za námi, protože bez vás nejsme jedno, tak jak je Ježíš jedno s Otcem. Nejsme dokonalé tělo, dokud nepřijdete.” A my, v pozici milosti se otočíme na hříšný svět a budeme volat k těm, které si Bůh vyvolil: “Přijďte k Ježíši! Věřte v něj a důvěřujte mu! My bez vás nejsme dokonalí, ani ti v nebi nemohou být dokonalí, dokud se k nim nepřidáte, protože církev musí být kompletní. Naše město musí být obehnáno hradbami ze všech stran a pokud bude v hradbách byť jediná mezera, tak město nebude jednotné. Pojďte, věřte tedy Ježíši, ať je jeho církev jednotná.” III. Třetí bod je: Ježíšova modlitba Milovaní, Kristus se modlil za jednotu své církve. Modlil se, aby všichni svatí, kteří již zemřeli, ti kteří teď žijí a ti, kteří se teprve narodí, byli přivedeni do jednoty života v Kristu. Obávám se, že si dostatečně neuvědomujeme, jakou moc měla Ježíšova modlitba. Vidíme, jak Jozue bojuje v údolí, ale na kopci přehlížíme Mojžíše se zdviženýma rukama. Vrátím se k metafoře o továrně díváme se na jednotlivá ozubená kola ve stroji a říkáme si, že to, nebo ono kolo potřebuje promazat, nebo, že nefunguje přesně jak by mělo, ale zapomínáme na motor, který jimi hýbe, a každý pohyb těch kol je na něm závislý. Ježíšova modlitba za své lidi je tou velkou hybnou silou, díky které je k nám poslán Duch Svatý a celá církev je naplněná životem. A celá tato síla směřuje k jedné věci k jednotě. Odstraňuje vše, co nám v tom brání, pracuje se vší svou neomezenou silou, aby se plně zjevila jednota, až se Kristus vrátí na zem. Milovaní, mějme naději pro ty, kdo se ještě neobrátili; Kristus se za ně modlí. Mějme naději pro celé jeho tělo; Kristus se modlí za jeho jednotu, a za co on se modlí, to se naplní on nikdy nežádá nadarmo. Kristus se modlí, aby církev byla jedno, takže bude jedno, modlí se, aby byla dokonalá a kompletní a tak se i stane. IV. Čtvrtý bod měl být: Jaký to celé má výsledek. “aby svět věřil, že jsi mne poslal ty”(Jan 17:21b) Dopad pohledu na kompletní církev bude obrovský pro lidskou mysl. Andělé a knížata pohlédnou na Kristovu perfektní církev s velkým úžasem. Všichni vyznají: “Jaká nádhera! Jaký div! Jaké mistrovské dílo Boží moci a moudrosti!” Když viděli základ položený Ježíšovou krví, tak na něj hleděli dlouho a s údivem, ale když uvidí kompletní stavbu, každou věž a římsu, vše postavené ze vzácných pokladů a perel, dovedené k dokonalosti královského paláce, tak budou znovu a znovu vzdávat chválu. Když byl stvořen svět, tak s radostí zpívali, ale celé nebe se bude otřásat v ozvěnách, až bude zpívat kompletní chorál, a nové stvoření bude dokonalé. Jaký to bude mít efekt na lidi? Andělé budou ohromeni, ale co lidé? Svět, zlý svět, který ukřižoval Krista, ten zkažený svět, který v sobě nemá nic z Ježíše a nebude v sobě mít ani křesťany, ten ohavný svět, který nenávidí Boží svaté a ze všech sil se snaží zničit jeho církev, uvěří, bude donucen věřit, že Ježíše poslal Bůh. Vzteky si prokousnou jazyk, budou s hrůzou skřípat zuby, ale nebude o tom pochyb. Nemyslete si, že když uvěří v Krista, tak že budou zachráněni skrze církevní jednotu. Nikde v našem dnešním textu se nepředpokládá, že svět bude spasen. Nikde, v celé kapitole o tom není ani zmínka. Svět je zde představen, jako, něco, za co se Kristus nemodlí a nepředpokládá jeho osvícení. Ale právě tento svět skrze své nářky, kvílení, nadávky a zhnusenost bude přinucen rozpoznat Boží záměr v Kristově poslání, až uvidí celou jednotu církve. Dnes ráno jsem před svýma překvapenýma očima viděl, jak z moře vystupuje budova. Viděl jsem jak první kámen pokrytý krví spadl do vody a ponořil se do hlubin a opět se rychle vynořil na hladinu. A potom jsem viděl další kameny postavené na něm a všechny byly obarvené krví to byli apoštolové, samí mučedníci. Viděl jsem jak se na ně stavěly kámen za kamenem, jak šla doba. Zpočátku téměř všechny základy vznikaly z mučedníků, ale stavba rostla dál. Další kameny byly velmi rozmanité, přicházeli z Asie, z Afriky, z Ameriky a Evropy. Byly to princové i služebnictvo. Ty kameny byly velmi rozmanité. Možná, že když byly na zemi, tak sotva rozeznávaly, že patří do stejné stavby, ale nyní tam jsou, a už tisíc osmset šedesát let ta stavba roste, jak přibývají další hotové kameny. Nevíme, jak dlouho ještě bude trvat, než tato mistrovská stavba bude dokončena, ale nakonec, přes všechny pekelné zmary a všechnu ďáblovu moc, bude hotová. Neztratí se ani jeden kámen, nebude chybět ani jedno vyvolené Boží dítě, a ani jeden ten kámen nebude poničený, nebo špatné zasazený. A celek bude tak krásný, nic mu nebude rovno, bude to taková ukázka moci, moudrosti a lásky, že i ti, kdo jsou plni hněvu, jejichž srdce jsou zatvrzelá proti Bohu jako kámen, budou muset říct: “Ano, to musel být Bůh, kdo poslal Krista.” To vyznání nebudou moci potlačit, až církev bude jedno, tak jako Otec je jedno s Kristem. Ó, to bude šťastný den. V. Nakonec se zamyslíme nad tím, zda jsem součástí této velké jednoty. To je důležitá otázka. Dnes se nejedná o to, zda jsi členem nějaké křesťanské církve. Říkáš: “Vím přece jak to funguje. Určité církve jsou evangelikální a ortodoxní, ty tvoří ortodoxní protestantství. Tak, já jsem baptista a baptisté patří mezi ortodoxní církve, takže jsem křesťan.” Ale toto je tělesné uvažování! Můžeš se velmi vážně mýlit, pokud tak uvažuješ. Ale pokud se vydáš jiným směrem a řekneš: “Obdržel jsem věčný život, protože jsem uvěřil Pánu Ježíši Kristu, kterému jsem byl dán jeho Otcem.” tak k tomu budeš přistupovat napřímo. Pokud jsi jedno s Kristem, tak jsi jedno i s jeho lidem, ale když hledáš tuto jednotu, tak nesmíš hledět na vnější věci, ale na ty vnitřní. Nehleď na věci, které se zapisují na kusy papíru, svitky, nebo do knih, hleď na svazek zapsaný v srdci, na svědomí a v duši. Nehledej svaté všechny v jedné místnosti, ale v Kristu, kde žijí z nebeského chleba a pijí dobré víno, které pochází od Krista. Hledej duchovní jednotu a nalezneš ji. Pokud budeš hledat jinou jednotu, tak ji nenalezneš, a pokud ano, tak to bude velká odporná věc a budeš se modlit, aby z ní Bůh své lidi zachránil. Jako duchovní člověk hledej duchovní jednotu, ale nejprve se ptej sám sebe, jestli jsi duchovní. Byl jsi zrozen do duchovní rodiny? Byl jsi omyt krví? Přešel jsi ze smrti do života? Protože pokud ne, tak bys byl v těle pouze mrtvou tkání a způsoboval bys hnisání, gangrénu, a nutně i bolest a utrpení. Byl bys věc určená k vyhození ven. Ale jsi oživen Ježíšovou mocí? Přebývá v tobě Bůh a přebýváš ty v něm? Pak, drahý bratře, mi podej ruku. Nezáleží na tom, že máme mezi sebou tisíc rozdílů, pokud jsi v Kristu a já jsem také v Kristu, tak nemůžeme být dvojí, musíme být jedno. Vroucně se navzájem milujme z čistého srdce. Žijme vedle sebe na zemi, tak jako lidé, kteří spolu budou trávit věčnost v nebi. Pomáhejme si navzájem v duchovním růstu. Pomáhejme si navzájem v každé duchovní záležitosti, která je k užitku Božímu království. A vyžeňme z našich srdcí vše, co by ničilo tu jednotu, kterou ustanovil Bůh. Odežeňme každé falešné učení, každou myšlenku na pýchu, závist, hořkost. Ať my, které Bůh sjednotil, jsme jedno před světem, stejně tak, jako před Bohem, který zkoumá srdce. Drazí přátelé, ať nám Bůh požehná, že jako církev budeme jedno a zůstaneme tak; neboť to, co je mezi námi mrtvé bude působit rozdělení. To živé Boží děti tvoří jednotu, to živí jsou spojeni dohromady. Nemusíme se bát Ježíšova modlitba se o nás postará a budeme jedno. A vy, kdo jste s námi ve viditelném společenství, ale nejste jedno s Kristem, nechť vás Pán zachrání svou slavnou spásou a jebu vzejde chvála. Amen a amen. Charles Spurgeon Preložené z: https://www.spurgeon.org Príspevok Jednota v Kristovi zobrazený najskôr Pravdavlaske.sk.

Web: Pravda v láske
Aktualizované: 10.4.2024

prejsť na článok

Jednota v Kristovi

Prijmeme ihneď strážnika

Dar pre pacientov

TOP UP dobitie kreditu rozšírené o 4ku

Ako protestantská reformácia poháňa misie

Zamyslenie: Iní ako oni?