a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. Židům 3:13 Hřích je největší zlo v celém vesmíru. Je to původce všech obtíží. Všechny druhy zla berou svou hořkost z tohoto pramene, ze kterého vyvěrá pelyněk a žluč. I když by člověk měl veškerý majetek, po kterém může smrtelník toužit, hřích dokáže každé požehnání obrátit v prokletí. Na druhou stranu, pokud by člověk neměl nic než utrpení, ale zdržoval by se všech hříchů, tak všechna jeho utrpení, ztráty a strádání se mohou obrátit v požehnání. Neměli bychom se modlit tolik proti nemocem, zkouškám, pokušením a dokonce smrti, ale proti hříchu. Samotný Satan nám nemůže ublížit, pokud není vyzbrojený jedovatými šípy hříchu. Pane, drž nás daleko od hříchu. “Neuveď nás v pokušení, ale chraň nás od zlého.”(Mt 6:13) Žádné zlo není tak velké jako hřích. Pane, chraň nás před ním. Vážení, je to smutné, ale jsme náchylní k hříchu a zlo na nás má velký vliv. Když toto říkám, tak nemám na mysli jen ty, kdo jsou “mrtví v přestoupeních a hříchu”, ty ve kterých hřích vládne, protože jsou otroky hříchu, ale mám na mysli také Boží lid. I my, kteří jsme znovuzrození a jsme v určité míře posvěcováni Duchem Svatým, i my máme tělesnou přirozenost, jejíž sklony jsou zlé, a jejíž touhy nás táhnou k hříchu. Jak snadno uklouzneme! Jak moc potřebujeme, aby nás Pán držel na nohou! Měli bychom denně prosit o milost, abychom nebyli “zatvrzeni klamem hříchu”. Dnešní ráno budu mluvit na toto téma a zaměřím se především na klam hříchu. Pro Boží lidi je toto velmi důležitá záležitost, protože být oklamán hříchem je pro nás to největší nebezpečí. Když k nám hřích otevřeně přijde, tak jsme rychlí k tomu ho nenávidět, a rázně se mu postavíme v Boží milosti. Když chodíme s Bohem, tak nám stačí vědět, že ta daná věc je zakázaná a jednoduše se jí vyhneme. Vyhýbáme se věcem, které jsou zřetelně zlé. Ale hřích se různě převléká a mluví jazykem, který mu není vlastní, a tak i ti, kteří se hříchu vyhýbají, mohou být pokoušeni ke zlému a svedeni ke špatnostem. Je dobré, když hřích nese na svém čele černou vlajku, protože pak víme, s čím máme co do činění. Ale klam hříchu je velmi ničivý. Je nesmírně důležité, abychom byli na pozoru a modlili se proti skrytým hříchům, zahaleným hříchům, populárním hříchům, fascinujícím hříchům a hříchům, které nás mohou oklamat. Bože dej ať slova, kterými budu dnes naléhat na své posluchače, je usadí na strážné věži a povzbudí je aby byli nanejvýš pozorní, ať nejsou “zatvrzeni klamem hříchu”. Pojďme se tedy podívat na jádro dnešního tématu. První bod bude, že hřích má zvláštní moc člověka oklamat. Zadruhé, jeho klam má na člověka zatvrzující účinek můžeme být “zatvrzeni klamem hříchu”. A za třetí, je potřeba proti hříchu bojovat. Hřích je lstivý nepřítel a musíme s ním bojovat. Musíme mu odolávat mnoha způsoby, jeden z nich je popsán v našem textu: “proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká dnes”. Nechť nám Duch Svatý dá v tuto chvíli dost sil na přemýšlení. I. Zaprvé tedy, hřích má zvláštní moc nás oklamat. Abychom se o tom ujistili, tak se stačí podívat na začátek lidstva. Eva v rajské zahradě byla čistá, inteligentní a plná dobrých předpokladů, její schopnosti byly dobře vyvážené, protože ještě nebyla porušena prvotním hříchem. Přesto, tato milá žena bez jediné skvrnky na srdci nebo vůli, dokonalá jak ji Pán stvořil, byla přemožena Satanem, který je ztělesněním hříšného klamu. Ten had se své role ujal tak lstivě, že tu ženu brzy zbavil její oddané poslušnosti Bohu. Začala zpochybňovat, vyjednávat, vznášet vzdorovité návrhy, a brzy vztáhla ruku a vzala si zakázané ovce. Dala ho i svému manželovi a oba ho snědli. Když lidé ve své dokonalé neporušenosti byli tak snadno svedeni k hříchu, tak co si myslíte o sobě, vy kteří jste padli a jste tak náchylní ke zlu? Vás snad hřích neoklame? Podívejme se ještě dál do historie ten had v zahradě Eden byl kdysi Boží anděl. Lucifer, nositel světla, třpytivá hvězda, syn úsvitu kdysi stával vysoko v duchovní hierarchii. Ale do jeho srdce vstoupil hřích a z toho nádherného anděla se stala odporná zrůda. Z Lucifera se stal Satan, tak rychlý ke zlu, jak dříve neváhal konat dobro. Když hřích přemáhá anděly, jak s ním můžeme bojovat? Když hřích do svých sítí polapil i čisté duchovní bytosti nebes, tak jak jste na tom vy, synové a dcery padlých rodičů? Myslíte si, že nebudete také brzy polapeni? Jedině Boží milost vás může zachránit a spasit. Protože vaše srdce je zrádné a hřích je také zrádný, nalézáte se ve vážném nebezpečí. Chtěl bych zaměřit vaší pozornost na různé situace, ve kteých se projevuje klam hříchu. Klam může být už ve způsobu, jak k nám hřích přichází. Neukazuje nám svou ohavnost, ani hrozivé následky, ale přichází velmi jemně a ukazuje různé výhody. Přichází chytře s otázkou, nebo zvídavostí. Nemáme se snad ptát a být zvídaví? Máme snad všechno bezvýhradně příjmat? Ta otázka v sobě ale často může mít nějaký háček. Satan se snaží do takové otázky propašovat tělesnou moudrost, pochyby, nevěru a atheismus. Šance na úspěch takového hříchu se zvyšují, když pochybujeme o trestu, který přináší. “Opravdu Bůh řekl?” (Genesis 3:1) To je otázka, která má za úkol podkopat základy svaté bázně v lidském srdci. Jak malá kapka hříšné nedůvěry v Boží slovo otráví celou duši a její myšlení. Hřích často přichází jako pouhý návrh, nebo představa. Taková éterická myšlenka, jako ve snu. Ani vás nenapadne spáchat takovou nepravost, ani o ní mluvit. Jen si s tou myšlenkou s úsměvem pohráváte a připadá vám to jako příjemná a třpytivá představa. Ta myšlenka vás začne fascinovat a hřích započne své smrtelné dílo zkázy: z pouhé myšlenky se stane touha, z touhy se stane účel, a účel se promění v čin. Tak potichu se hřích vkrádá do srdce, že se tam usadí dříve, než si to uvědomíme. Viděl jsem jak se hřích dostal do života člověka skrze boj s jiným hříchem. Jeden bratr kvůli své rozmařilosti rozházel svůj majetek. Později činil pokání a brzy se z něj stal lakomec chamtivý a bídný, žil jen pro sebe a svůj majetek. Jindy jsem zas viděl, jak se z hospodského stal farizeus. Naneštěstí to kyvadlo šlo příliš daleko jedním směrem a teď se přehouplo stejně daleko směrem opačným. Po horečce následuje zimnice ty hříchy jsou jako stejná nemoc v různých fázích. Člověk přeskakuje mezi pýchou a sebepohrdáním, mezi nevrlostí a lehkovážným žertováním, nebo mezi tvrdohlavostí a nedbalostí. Když takto hříchu zavřete jedny dveře, tak se otevřou jiné a jak jeden hřích odejde, tak přijde jiný. Postavíte všechny své stráže k severní hranici a nepřítel přijde z jihu a překvapí vás nepřipravené. Snažíte se o cnost, ale při tom se řítíte do neřesti, tak moc se snažíte bojovat proti zlu, že spadnete ještě do většího zla. Hřích má schopnost přizpůsobit se našemu chování a našim okolnostem. Jeden člověk je velmi společenský a má sklony k peněžním spekulacím, hazardu a nakonec k nepoctivosti. Jiný člověk má zas velmi střízlivou mysl a je pokoušen melancholií, sporům, mrzutosti a rebélii proti Bohu. K mladému člověku hřích přichází v ohni vášní, které jsou všechny připraveny ho spálit. Ke starému člověku hřích přichází jako mráz, který se ho snaží zmrazit přílišnou opatrností, nebo leností, nebo přehnanou péčí o sebe. Hřích má ve svém toulci šíp pro boháče i pro chudého, má otrávený hrot pro úspěšného i pro chudáka. Jako mistr rybář nepoužívá stejnou návnadu pro všechny ryby v moři života. Zná dobře tvory, které se snaží polapit. Pokud vás hřích zastihne chudé, jako kostelní myš, tak se vás pokusí svést k závisti, ke kradení, k pochybování o Bohu, nebo k nekalým způsobům, jak vydělat peníze. Pokud vás zastihne bohaté, tak použije jiné způsoby. Bude vás lákat na požitkářství, pýchu a světskou módu. Satan toho o nás ví víc, než my sami. Zná naše bolavá místa, naše slabiny a různá zranění z mládí. Hřích, stejně jako severní vítr, najde každou skulinu v našem domě a jako meluzína začne fičet v místech, o kterých jsme si mysleli, že jsou v bezpečí. Hřích se k nám plíží jako lev, který se opatrně blíží ke své kořisti, nebo jako indián, který se plíží ke své oběti bez jediného zvuku nohou, nebo zapraskání větvičky. Dávejte si pozor na hřích, který se potichu vkrádá, jeho pokušení je jemné jako máslo, ale uvnitř ukrývá tasený meč. Dále se nás hřích snaží podvést svou samotnou podstatou, protože to, co nám předkládá ve skutečnosti není jeho cílem. Nejsme pokoušeni přímo k tomu, abychom provokovali svého Stvořitele, nebo abychom úmyslně shazovali jeho autoritu. Hřích nás nenabádá, abychom dělali takové věci přímo, kvůli nim samotným. Ne ne, snaží se nás pohnout k tomu, abychom dělali zlo s vidinou něčeho dobrého, co z toho vzejde. Takový člověk si myslí, kdyz se uchýlí k hříchu, že si díky němu užije nějaké potěšení, nebo že si tím zajistí nějaký extra zisk, nebo tím alespoň předejde většímu zlu a unikne něčemu z čeho má hrůzu. Činí zle, kvůli naději, že z toho vzejde něco dobrého. Jednoduše, činí zlo, aby vypůsobil dobro. Takže to zdánlivé dobro je tomu krátkozrakému člověku pověšeno před nos, jako rybí návnada. Je to způsob, jak toho člověka podvést. Zlo nevede k ničemu dobrému, a hřích nám nepřináší skutečný zisk, a pokud si to myslíme, tak jsme byli obelstěni. Přesto, ve většině případů člověk nespáchá hřích s úmyslem porušit Boží zákon, ale s úmyslem, že tím něco získá. Neřídí se Boží moudrostí a usuzuje, že ví lépe než Bůh, co je pro něj dobré. Je to jako argument toho starého hada v Edenu Bůh vám zakazuje získat něco dobrého a bylo by moudré si to vzít. Ten arci-zrádce tvrdil, že Bůh ví, že když Adam s Evou snědí zakázané ovoce, tak se jim otevřou oči a budou jako Bůh. A proto aby zůstali Bohu podřízení, tak jim to Bůh zakázal. Možná, že ta úvaha, kterou vyjádřil Milton je pravdivá. Had řekl:“Podívejte co se mnou to ovoce udělalo. Jsem pouhý plaz, ale nyní jsem schopen mluvit jako člověk. Jděte, vezměte to ovoce, vás lidi to povýší na úroveň Boha.” Tak i my jsme vábeni na lep, jako naivní ptáčci. Hřích nás obelhává svou podstatou to co nám pověsí před nos se třpytí, ale není to zlato, i když nám nalhává že je. Tento klam hříchu je přítomný všude: na ulici, doma i v soukromí. Všude je to nebezpečné, pokud se nedržíme Boha. Nejste snad každou chvíli sváděni k tomu si myslet, že něco získáme, nebo zlepšíme, když se jen o maličko odchýlíme od přímé cesty? Je to lež stará jako samotné peklo. Hřích nás dále klame jmény, které si bere. Na svém jménu mu nezáleží a nedělá mu problém si ho změnit. Zlé skutky se často ukrývají za hezkými názvy. Občas v novinách čteme o gentlemanovi, který má krycí jméno, a vždy je k tomu nějaký důvod. Hřích má mnoho jmen, kterými se snaží zamaskovat svůj skutečný charakter. Ve své knize “Svatá válka” John Bunyan popisuje, jak se Lakomství přejmenovalo na Obezřetné-šetření, a Lascivnost se přejmenovala na Neškodné-veselí, a Hněv byl znám pod jménem Dobrá-horlivost. Dnes je hněv nazýván “správný duch” a bezvěrství se říká “pokročilá teologie”. V dnešní době má téměř každý hřích nějaké pěkné jméno vhodné pro nedělní shromáždění, jako stříbrné pantofle do lepší společnosti. Hřích na svou vrásčitou tvář používá mnoho šminek a pudru, aby vypadal co nejlépe. Tak jako Adam v ráji nosil fíkové listy, tak i hřích nosí zástěru. Satan touží zakrýt nahotu hříchu. Pak se mohou i slušní lidé zamilovat do zla, tací, kteří by se jinak stranili zjevného přestoupení. Drazí, je smutné jak náchylní jsou lidé k nazývání věcí falešnými jmény. Dokonce i ti kdo o sobě říkají, že jsou zbožní, když se oddávají hříchu, tak o něm nemluví jako o černém havranu, ale jako o labuti se stříbrnými křídly. Znal jsem jednoho opilce, který o sobě říkal, že si “občas připije na své zdraví”. Neříkal že je opilý, ale “rozjařený” a když nevhodně křičel, tak za to mohl jeho “veselý temperament”. Říkal, že si dá jen “sklenku”, nebo jen “kapku”, ale blíže k pravdě bylo, že si dá celý sud. Takové zdrobněliny jsou projevy lásky, a lidé by o hříchu nemluvili jako o maličkostech, kdyby ho hluboce nemilovali. Světské chování se nazývá “držet krok s dobou” a falešným doktrínám říkáme “pokrokové myšlenky”. Lhostejnost k pravdě je “liberalita” a hereze je “široký pohled na věc”. Ta jména ale na podstatě věcí nic nemění. Můžete říct, že česnek je parfém, ale bude pořád stejně smrdět. Když se netvor převleče za anděla světla, tak to z něj nedělá menšího netvora. Hřích, ať už ho nazvete jakýmkoliv jménem, je pořád hříchem. Slyšte Boha jak volá: “Nečiňte tuto odpornou věc, kterou nenávidím”(Jer 44:4). Pane, chraň nás před vlky v beránčím rouše. Ať z milosti prohlédneme hříšnou masku a odhalíme jeho odpornou tvář a odvrátíme se od něj celým srdcem. Hřích také ukazuje svou zvláštní proradnost v argumentech, kterými přesvědčuje člověka. Neslyšeli jste snad jeho hlas, jak vám našeptává: “Nedělej z komára velblouda. Není to jen maličkost? Nemusíš se trápit tak bezvýznamnou věcí. Není to sice správné, ale je to taková maličkost, že to vůbec nestojí za povšimnutí. Udělej to! Udělej to!” Přátelé, existuje něco jako malý hřích? Hrot kopí je malý, proto je tak nebezpečný. To co zarmucuje našeho Pána nemůže být malé zlo. Utrhnout ovoce ze zakázaného stromu byla ta nejjednodušší věc, a přesto přinesla smrt do celého světa. Věci, které se zdají být nepatrné, mohou za sebou zanechat nedozírné následky. Hřích nám také pokládá jednu otázku, říká: “Je to opravdu špatné? Nejsi trochu moc puntičkář? Nezměnila se náhodou doba? Neovlivňují náhodou ten příkaz okolnosti?” Hřích je velmi dobrý v pokládání těžkých a zavádějících otázek. “Dobře, obvykle by toto byla špatná věc, ale nenašel by se nějaký úhel pohledu, pod kterým by to bylo v pořádku?” Ten, kdo chce konat zlo, si vždy najde nějaká zadní vrátka. Ten, kdo začal s hledáním výmluv, se ocitl na hranicích nepřátelského území. Ale ten, kdo zůstává v pravdě loajální pravému Králi, rychle skoncuje s těmito otázkami, a pokud si není jistý, že daná věc je správná, tak ji raději nechá být. Klam hříchu nás také nutí dělat zlé věci, protože je udělali jiní. Každý známe někoho, kdo omlouvá svůj hřích slovy: “Podívejte se na Noeho, Davida a na Petra” a tak dále; jako kdyby chyby ostatních pro ně byly omluvou. Je pravda, že ti lidé zhřešili a byli obnoveni, ale také toho mnoho vytrpěli. Jen zvrácený člověk může uvažovat o hříchu zbožných lidí, jako o něčem běžném. Být shovívavý k hříchu kvůli tomu, že jím zhřešil dobrý člověk není jen bláznivé, ale i zlé. Pokud byl zachráněn člověk, který si vzal jed, mám ten jed také vypít? Před několika lety se jeden člověk pokusil vystřelit si mozek z hlavy pistolí. Ten člověk stále žije. Mám si tedy také přiložit revolver k hlavě? A přece takové argumenty někdy slýchám od lidí, kteří byli svedeni klamem hříchu. Dávejte si na něj pozor! Některým slabým lidem hřích říká toto: “Pozor ať nejsi divný. Zbavit se světa znamená vyjít z módy. Když jsi v Římě, musíš se chovat jako říman.” Takových slabých lidí je mnoho a velmi se bojí toho, že budou zvláštní, nebo divní. Musí jít s davem, i kdyby měli jít tou nejhorší špínou. Byl by to pro ně téměř zločin, nebo pohroma, kdyby měli vyjít z módy. Některé z nás toto vůbec nepokouší, protože rádi opouštíme dav a chodíme svou cestou, ale pro mnohé je to silný argument, a přitom tak falešný. Ten kdo má na své straně Boha, ten má většinu. Ale naopak, pokud půjdeme po špatné cestě, tak i když s námi půjde celý svět, tak to nebude o nic bezpečnější. Hřích často našeptává lidské mysli: “Tato věc je sice velmi špatná pro ostatní lidi, ale ne pro tebe. Za současných okolností, můžeš upustit od Božích nařízení. Pravda, přísně bys odsoudil, kdyby takovou věc udělal někdo jiný, ale v tvém případě je to něco jiného. Musí to být ponecháno na tvém úsudku. Ty, který činíš tolik dobrého a jsi tak skvělá osoba, můžeš zajít tam, kde by to jiní neustáli.” Hřích s vámi bude smlouvat, a tvrdit, že okolnosti vám poskytují perfektní ospravedlnění. Nemůžete jinak, než udělat výjimku z obecného pravidla, kvůli jedinečnému stavu, ve kterém se zrovna nacházíte. Pokouší vás to vztáhnout ruce k nepravostem s odůvodněním, že je to rychlý a jediný, způsob, jak vyřešit současné potíže. Je to velmi pochybné uvažování, a přece je dost lidí dostatečně bláznivých na to, aby mu podlehli. Hřích také namlouvá lidem, že mohou zajít jen tak daleko, a ne dále, a dokážou se snadno vrátit. Můžeš zajít až na pokraj zločinu a zůstat nevinný. Jiný by byl ve velkém nebezpečí, ale ty, jako namyšlený hlupák, si myslíš, že máš takové sebeovládání a moudrost a zkušenosti, že dokážeš včas přestat. Můra si může pohrávat se svíčkou a nespálit si křídla. Dítě může strkat prsty psovi do tlamy a nepřijít k úrazu. Dobře tě znám, můj namyšlený příteli, a vím jak se chlubíš, že dokážeš stát na okraji útesu a koukat se dolů na rozbouřené moře. Jiným by se zamotala hlava, ale ty máš čistou mysl a pevné nohy. Hřích klame lidi, aby si nejbezpečněji připadali ti, kdo jsou v největším nebezpečí. Ó Bože, smiluj se, ať nejsme “zatvrzeni klamem hříchu”. To, že hřích má moc nás oklamat, vidíme i na tom, jaké s sebou přináší výmluvy. Jen velmi dobrý generál je schopen řídit ústup tak, aby to bylo bezpečné. A hřích ví jak si obstarat zadní vrátka aby ho při ústupu nepřepadlo pokání. Snaží se chránit naše svědomí před lítostí. Člověk si pak říká: “Ano, to jsem udělal špatně, ale co byste čekali? Vždyť jsem jen člověk z masa a kostí.” A když ho slyšíte mluvit, tak byste si skoro mysleli, že je to politováníhodná oběť a ne provinilec hodný soudu. S falešnou slzou v oku nalhává sám sobě, že není zlý, jen trochu slabý. Že byl přinucen dělat zlo. A že by na tu věc ani nepomyslel, kdyby to nebylo nutné. Dávejte si pozor jaké vytváříte výmluvy, a především si dávejte pozor, abyste se nesnažili svést vinu na Boha. Hřích také dodává: ”A když se na to tak podíváš, tak sice jsi udělal špatnou věc, ale nebyla zas tak špatná mohlo to být mnohem horší. A když zvážíme to obrovské pokušení, tak je obdivuhodné, jak jsi se v tom přestoupení krotil. Vždyť jsi se zachoval lépe, než jak by to zvládli jiní.” A tak si ten hříšník uplete oblek z pavučiny hříchu. Sebe-spravedlnost je mizerná, když je uspokojená svými vlastními chybami. A tak se nás hřích snaží oklamat, aby nám nakonec připadal chvályhodný. Hřích nám navrhne: “Vždyť to brzy doženeš. Budeš žít blíže u Boha a budeš užitečnější, takže to co nyní ztratíš tímto drobným přestoupením, to pak brzy doženeš.” A někdy zajde ješte kousek dále a navrhne cenu za odpuštění. “Tak dej něco navíc na dobrou věc, jako omluvu za své přestoupení.” A najednou tu máme ten starý papežský nápad na prodávání odpustků. Možná si říkáte: “Ále, vždyť takhle hřích na nikoho nemluví”. To vám hřích nikdy nic takového nenašeptával? Pokud ne, tak použil jiné způsoby, jak vás podvést. A určitě vás podvede, pokud nebudete z Boží milosti neustále ve střehu proti jeho klamu. Další klam hříchu vidíme v jeho slibech. Vždy když zajdeme daleko do hříchu, tak uvidíme, jak moc nám lže. Slibuje svobodu, ale člověk, který se ho drží, se stane bídným otrokem. Slibuje světlo, ale člověk, který odloží starou víru a vydá se za tím novým světlem, se ocitá ve stále větší temnotě. Slibuje pozdvihnutí mysli a ducha, ale zanechá člověka ve světě, v lásce k požitkům, plazícího se po zemi a pověrčivého. Hřích nikdy neplní své sliby. Ve svatosti je pravda, ale hřích jen lže. Hřích je falešný skrz na skrz. Slibuje potěšení, ale vede do mizérie. Předstírá nebe, ale přivolává na lidi skutečné peklo. Hřích nás také obelhává vlivem, který s sebou přináší. Nejprve navodí svobodomyslné a lehkovážně chování. Našeptává hříšníkovi: “Nepřemýšlej. Nech uvažování starším hlavám.” Ale vzpomeňte si, že o nedělích zpíváme: “Za jednu z nejmoudřejších věcí považuji zbavit se lhostejnosti” Takový hříšník jde den za dnem, aniž by se podíval na cestu, kterou jde. Jeho štěstí spočívá v bezstarostnosti. Řítí se do záhuby a je spokojený, že je to snadná cesta. Směje se a vtipkuje, a důležité věci odkládá vždy na zítra. Je lehkovážný ve svých myšlenkách a do značné míry také ve svém chování. Lidé okolo si často myslí, že je až příliš lehkovážný ve svém jednání. Ale on byl podveden a, dá-li Pán, až se mu probudí svědomí, tak na to přijde. Svými vlastními ústy vynese rozsudek smrti nad svou hříšnou rozjařeností. Jindy, když na člověka dopadají obtížné časy, hřích říká: ”Zarmoutil jsi Ducha Svatého a milost už se na tebe nevztahuje. Už nemusíš poslouchat toho, kdo káže evangelium, tobě už nemůže být odpuštěno. Tvůj případ je beznadějný. Jsi odsouzen a nic už to nezvrátí. Boží zaslíbení nejsou pro takové hříšníky, jako jsi ty. Jsi ponechán v beznaději a jistě budeš trpět na věčnost v pekle.” Je to pravý opak toho, jak hřích obvykle klame, ale přesto je to také klam. Zoufalství je také hřích. Je skutečný zločin pochybovat o Bohu a nacházet radost v nečistotě. Hřích usiluje ze všech sil, všemi prostředky, aby udržel člověka pod svou vládou a dovedl ho do zkázy. Ať si žádný muž nemyslí, že ho hřích nemůže podvést, takový už by byl sveden svou pýchou. Ať žádná žena nesní o tom, že se dostane do perfektního stavu, kdy už jí hřích nebude moci svést, neboť v ten moment by byla ve velkém nebezpečí. Máme proradného nepřítele a nikdo z nás se nemůže rovnat lstivostí toho starého hada, a s klamem hříchu. Pokud nebudeme volat o pomoc k Bohu, tak budeme vedeni jako dobytek na porážku. II. Zadruhé chci abyste si uvědomili, že ten klam má moc zatvrdit srdce. “Aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.” Jak k tomu může dojít? Částečně díky naší familiérnosti s hříchem. Na hřích, který nenávidíme, se můžeme dívat tak dlouho, až si ho zamilujeme. Má oči baziliška a jeho pohled je fascinující. Zprvu jste hříchem šokováni, ale když ho vidíte každý den, tak už vás nepřekvapí. Lidé, kteří nikdy neslyšeli sprostou mluvu, tak jsou zděšeni když se projdou ulicemi Londýna, ale lidi, kteří bydlí v určitých čtvrtích, to nijak nevyděsí. To je jeden ze smutných vlivů hříchu, že zatvrzuje srdce, se kterým přichází do kontaktu. Familiérnost s hříchem otupuje naše svědomí a umrtvuje naší vnímavost. Také pocit bezpečí v konání zla vede k určitému zatvrzení. Když člověk udělá něco špatného, je přistižen a potrestán, tak by se dalo říct, že za to může být vděčný Bohu, protože nyní se odvrátí ze svého špatného směřování. Jedna z nejhorších věcí, co se člověku mohou stát je, když může beztrestně činit zlo. Bude to dělat znovu a znovu a znovu a bude to čím dál horší. Vždy jsem rád, když slyším například o mladém gemblerovi, který prohraje všechny své peníze hned při první příležitosti. Pokud má alespoň trochu důvtipu, tak opustí tento ničivý způsob života. Ale pokud zprvu vyhraje, tak bude vsázet víc a víc a stane se z něj skutečně závislý člověk. Stejné je to i s hříchem: Jeho klam je prohlubován tím, když člověk může zajít o kousek dál, znovu a znovu, a vyváznout bez viditelné újmy. Jeho srdce si postupně zvykne na ten narůstající žár a vypěstuje si proti němu imunitu, až nakonec bude žít ve výhni rozpálené všemožnými hříchy. Hříšníci sestupují po šikmé ploše pořád níž až zjistí že jsou hluboko v propasti a budou si myslet, že už jim není pomoci. A za necitlivostí ke hříchu následuje necitlivost k evangeliu. Myslím, že mohu zmínit pár lidí, kteří sem chodí, kteří se dříve třásli před mocí Božího Slova, ale nyní už to s nimi ani nehne. Stále sem chodí, protože chtějí pochytit něco z kazatelovy moudrosti, nebo si poslechnout třeba anekdotu, která může být součástí kázání, ale nic už se nedotkne jejich svědomí a nevzbudí v nich bázeň. Pokud zde zazní kázání, které by je mělo znepokojovat, tak zde budou pouze sedět a nebudou poslouchat. Pamatuji si na člověka, který na poznámku “Měli jsme to dnes ale tvrdé kázání” odpověděl “Já taková kázání neposlouchám, poslouchám jen slova povzbuzení.” Pokrytci se nakonec dostanou do takového stavu, že i kdyby jim kázali apoštolové, nebo sám Ježíš by vyhlašoval Boží soud, tak by sledovali jen formu a žánr takového kázání, a kdyby se jich to mělo jakkoliv dotknout, tak jsou tak otupělí, že by se nic nestalo. I démoni věří a třesou se, ale tito lidé sice vyznávají, že všemu věří, ale třesení se v bázni se jich netýká. Někdy si člověk pomůže trochou nevíry. Když začne pochybovat o Bibli, pochybovat o evangeliu, pochybovat o Božím hněvu a tak dále, tak to má nějaký důvod; a často to není rozumový důvod, ale morální, nebo duchovní. “Je cosi prohnilého ve státě Dánském”. Tím myslím, že je cosi prohnilého v srdci a to způsobuje cosi prohnilého v hlavě. Zcela přirozeně člověk nemá rád pravdu, která nemá ráda jeho. Odsuzuje pravdu, která odsuzuje jeho. A když mu pravda působí nesnáze, tak se jí snaží zpochybnit. Svět mu rychle pomůže najít námitky, kterými se může bránit a ospravedlnit se jako nevěřící. Pak přestane cítit kázání, protože evangelium prožíváme jen do takové míry, do jaké mu věříme. A když přesvědčíme sami sebe, že je to jen fikce, nebo mýtus, tak nalezneme pohodlné místo, kde můžeme složit hlavu ve svém hříchu. Jedna z nejhorších věcí, když se jedná o zatvrzování, je hříšné společenství. Zlý člověk si hledá zlé kumpány. Ó, kolik lidí bylo zkaženo špatnou společností! Není divu, že jim nedělní shromáždění nejsou příjemná, když víme, kde tráví své večery přes týden a kdo jsou ti lidé, se kterými je tráví. Mnoho lidí, když jsou v takové společnosti, je schopných udělat věci, které by je jindy ani nenapadly. Když jsou ti lidé stejné mysli, tak jdou a ruku v ruce se navzájem povzbuzují v konání zla. Ta troufalost, lehkovážnost, neúcta a nevěra ostatních společníků pokouší slabou mysl zajít do míst, kam by se jinak nikdy neodvážila. Takže ten klam hříchu, který nutí člověka najít si hříšné přátele, má za následek další zatvrzování lidského srdce. Přátelé, vaše srdce je každý den buďto obměkčováno, nebo zatvrzováno. Slunce které hřeje v poledním žáru rozpouští vosk, ale zároveň vytvrzuje hlínu. Evangelium má vždy nějaký účinek: buďto přináší život, nebo prohlubuje odsouzení u těch, kdo ho slyší. Nemůžete poslouchat moje kárání a varování a zůstat stejní, buď to váš stav zlepší, nebo zhorší. Modlete se, ať vám Pán dá živé svědomí; a když ho máte, tak ho neumrtvujte. Dokonce je lepší být přehnaně citlivý a obávat se, že jsem udělal něco špatného i když to tak není, než se stát bezohledným k tomu, jestli činím dobře nebo špatně, protože takový člověk je slepý a upadne do otevřeného hříchu. “Čožpak se to někdy nějakému křesťanovi stalo?” Jistě že stalo! Kazateli to láme srdce, vrhá to hanbu na celou církev a kříž našeho Pána. Ó Pane, chraň nás před tím, aby kdokoliv z nás byl zatvrzen klamem hříchu! III. Chtěl bych toto kázání uzavřít praktickou aplikací. Proti klamu hříchu, a jeho snaze zatvrdit naše srdce, musíme bojovat. Jak na to? Odhlédneme od našeho dnešního textu a podíváme se na jeho kontext. Způsob, jak se chránit před zatvrzením svého srdce a klamem hříchu, je věřit. O pár veršů dále čteme: “A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.” Věřte! víra vás zachránila! Věřte! zachrání vás i znovu! Věřte! víra vás přivedla ke Kristu! Věřte! víra vás u něj i udrží. Bojujte vírou proti současným pokušením. Bojujte vírou proti veškerému klamu hříchu, který ještě přijde. Zjistíte, že jak poroste vaše víra, tak bude moc toho klamu slábnout. Pod silným světlem víry prohlédnete všechny podvody, které na vás bude hřích zkoušet, a už nebudete zaměňovat hořké za sladké a sladké za hořké. Ale pod slabým světlem, stmíváním, tmou zpochybňování, polovičatou vírou, nemůžete jasně rozeznat jaký skutek před vámi leží, a budete snadno podvedeni. Věřte v živého Boha, v Jeho spravedlnost, ve svou povinnost mu sloužit a na první pohled poznáte jak odporný je hřích. Věřte v Krista, který na sebe vzal vaše hříchy a vynesl je ve svém vlastním těle na dřevo kříže a uvidíte hřích jasně v jeho černých barvách. Věřte v Ducha Svatého, v jehož síle nemůžete být podvedeni klamem hříchu. A ve své víře stůjte pevně tam, kde by člověk polovičaté víry uklouzl. Má další rada pro vás je tato pokud jste zachráněni od klamu hříchu, upřímně to vyznejte před Bohem. Je nezbytné odhalit své srdce před živým Bohem. Přestože se hřích bude nazývat falešnými jmény, vy ho nazvete jeho pravým jménem. Když zhřešíte, nepokoušejte se hledat si výmluvy, ale s pláčem a nářkem volejte “Pane, zhřešil jsem”. Řekněte Bohu o všem zlu, kterého jste se dopustili a pokuste se odhalit zlobu svého srdce, vaši přirozenou faleš, pokřivenost vašeho života a ohavnost vaší zkaženosti. Modlete se, ať na hřích nahlížíte opravdu jako na hřích, protože není možné, aby se zjevil v horším světle. Pak už se nezamotáte do jeho nástrah a pastí. Hřích ukrývá své sítě na temných místech, mějte oči na stopkách. Hřích kope jámy a lstivě je zakrývá, dávejte si pozor kam šlapete. Postupujte obezřetně, protože cesta je plná pastí. Když zhřešíte, vyznejte to zlo, protože takovýto skromný přístup vám nepřinese jen odpuštění, ale i čistotu v budoucím jednání. Kéž by vás to Duch Svatý naučil. Pěstujte si citlivé srdce. Nemyslete si, že truchlit nad hříchem je známka zženštilosti. Plně si dopřávejte to sladké pokání. Nemyslete si ani, že poddat se moci Božího Slova a být jím silně ovlivněn by znamenalo, že jste slaboch. Raději myslete na to, že ve vaší pokorné slabosti se zjevuje Boží síla. Mám-li mluvit za sebe, tak budu ohýbán pod mocí Božího slova, tak jako se kukuřice na poli ohýbá pod letním větrem. Bud unášen Duchem Svatým, tak jak je unášeno listí podzimním větrem. Budu citlivý i k tomu nejjemnějšímu dechu mého Pána. Bože, dej ať máme rychlé a citlivé svědomí, protože svědomí, který by bylo sežehnuté, jako horkým železem, by bylo jasnou předzvěstí zkázy. Bože chraň nás před tím, aby naše srdce bylo zahalené pláštěm tupé necitlivosti. Zpátky k dnešnímu textu, ten říká: “Proto se navzájem napomínejte každý den”. Z toho získáme dvě poučení. Zaprvé, poslouchejte napomínání od ostatních, a zadruhé, napomínejte ostatní. Znám lidi, kterým když něco řeknete, jakkoliv citlivě, k tomu, že něco dělají špatně, tak se okamžitě rozzuří. “Kdo si myslíš že jsi, že mě budeš napomínat?” Drahý příteli, kdo si myslíš že jsi, že tě nikdo nemůže napomenout? Jsi takový vyhnanec a odpadlík, že to tví věřící bratři mají vzdát? Takový uřčitě být nechceš. Znám lidi, kteří se urazili, protože slyšeli slovo z kazatelny, které na ně bylo příliš zaměřené. Urazili se na místě, kde měli být vděční. Říkají: “Toho člověka už poslouchat nebudu! Mluví příliš osobně.” Jakého člověka byste chtěli poslouchat? Chcete poslouchat člověka, který vás ukolíbá ke zkáze a bude vám lichotit k vašemu zatracení? Určitě nejste takoví blázni! Čožpak byste si vybrali doktora, který by vám neřekl pravdu o vašem zdravotním stavu. Důvěřujete tomu, kdo vás falešně ujistí, že je vše v pořádku, když se ve vás ukrývá zlá nemoc? Jaký by to byl doktor, který by především nechtěl ublížit vašim citům? Sám si myje ruce neviditelným mýdlem a vám ho také dává. Předepíše vám jen jednu malou pilulku a ujistí vás, že budete v pořádku. Nechce vás znepokojovat bolestivou operací, kterou vám navrhnul chirurg. Jen se usmívá, dokud si po nějaké době neuvědomíte, že je vám hůře a hůře. A on se jen usmívá a usmívá a lichotí a utěšuje. Rychle bych to s ním a jeho pilulkami koncoval a šel bych k doktorovi, který mě poctivě vyšetří a naordinuje mi správnou léčbu. Bratři, věřte mi, považoval bych to za ztrátu času, ne, považoval bych to za zločin na úrovni vraždy, abych zde stál a prorokoval vám falešně líbivé věci. Musíme se naučit poslouchat věci, které se nám nelíbí. Ta otázka nezní “Je to příjemné?” ale “Je to pravdivé?” Musíme být schopni přijmout laskavé napomenutí od bratrů a sester. Musíme to dělat, abychom se chránili před klamem hříchu. Oči jiných zastupují můj zrak, když jsou mé oči slepé. Výčitky musí být podány velmi jemně, ale i kdyby nás poranily, tak je musíme unést. “Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne” (Žalm 141:5). Buďme vděční, že jsou svatí lidé, kteří nás milují natolik, že jsou ochotni podstoupit tu bolest a potíže toho, že nás napomínají. Povšiměte si, že Bůh ve své milosti nám nechal zapsat “navzájem se napomínejte každý den”. Nemáme si nadávat každý den, ani se podezírat každý den, ani na sobě navzájem vyhledávat každý den chyby, ale když jasně vidíte, že bratr udělal chybu, tak mu to máme v lásce říct. A pokud nevidíme chybu v jeho jednání, ale vidíme, že evidentně zlenivěl a vychladnul, tak je dobré laskavě ho povzbudit k větší horlivosti. Jedno moudré rčení praví, že vlídné slovo dokáže zachránit duši před úpadkem a hříchem. Dobrý oheň může občas potřebovat trochu usměrnit. I ti nejlepší věřící se mohou zlepšit, když budou mluvit se svými bratry. Drazí! Nestaráme se dostatečně o duše našich bratrů. “navzájem se napomínejte každý den”. Dávejte pozor na své děti, své ženy, své muže, a nezapomínejte ani na své sousedy a kolegy v práci. Proste Boha, aby nám dal jednotu mezi všemi spasenými lidmi a aby to byla živá a laskavá jednota. Ať nejsme zamrzlí ve společné kostce ledu, ale ať jsme svařeni dohromady v bílém žáru milující upřímnosti, abychom byli skutečně jedno v Ježíši Kristu. Ať je naším heslem “jeden za všechny”. Chraňme každý své srdce před hříchem a zároveň se spojme do jednoty svatých a pracujme na svatosti svých bratrů. Drazí přátelé, po tom všem co jsem řekl je dobré ještě říct, že v bezpečí je ten, nad kým bdí náš Pán. Odevzdejte se do rukou Boha, Ducha Svatého, který má moc vás ochránit před klopýtnutím. Obnovme svou víru a vydejme se do Rukou Pána Ježíše Krista, který může zachránit. Pokud jste to nikdy dříve neudělali, tak se modlím, aby vámi Pán pohnul. Sami se neudržíte! Možná že jste až doposud byli střízliví, cnostní, čestní respektovaní a milovaí, ale vydrží to? Pojistěte si svůj život, jděte za Ježíšem a požádejte ho, aby obnovil vaše srdce a duši. Ať jste z moci Ducha Svatého v Kristu a jste v něm navěky přijatí. Pokud vás hřích hluboce oklamal, tak jděte ke Kristu, který má moc ten klam zlomit a napravit škody, které ve vás hřích napáchal. Věřte mu, on je pravdivý a věrný svědek a zachrání vás z veškeré lži hříchu a bude vás držet v pravdě až do konce. Kéž Pán žehná mým slovům, která byla sice slabá, ale upřímně myšlená pro vaše dobro! Ve jménu Pána Ježíše! Amen. Charles Spurgeon Preložené z: https://www.spurgeon.org/ Príspevok Klam hriechu zobrazený najskôr Pravdavlaske.sk.
Boh je bezmenný, pretože o ňom nemôže nikto nič povedať, ani pochopiť Preto mlč a nehovor o Bohu, lebo keď o ňom hovoríš, klameš a hrešíš. Ak teda chceš byť bez hriechu a dokonalý, nehovor o Bohu. O Bohu nemáš ani nič chápať, pretože Boh je nad všetko chá
prejsť na článokJedno vyznanie zo 16. storočia tvrdí, že nič sa na tomto svete nedeje bez [Božieho] usporiadania. Toto alebo niečo podobné tvrdí vlastne každé reformované vyznanie. Božia zvrchovanosť Jeho sloboda od vonkajšieho riadenia je jadrom doktrinálneho kalviniz
Rimanom 1-16:Veď ja sa nehanbím za evanjelium (Kristovo), lebo mocou Božou je ono na záchranu každému veriacemu, najprv Židovi a tiež Grékovi. V ňom sa naozaj zjavuje Božia spravodlivosť z viery pre vieru, ako je napísané: Spravodlivý z viery bude žiť.
prejsť na článokCelý národ prišiel o Vianoce. Rím sa mohol podieľať na narodení Spasiteľa, ale premeškal to. Úplne prvé Vianoce sa odohrávali v rímskom prostredí. Tak napríklad Herodes bol vládca, ktorého určil Rím. Bol to práve dekrét cisára Augusta, ktorý všetko uviedo
50 citátov Tima Kellera (1950-2023) Tim Keller (1950-2023) odišiel domov k Spasiteľov
prejsť na článok